Přejít na hlavní obsah

logo fp cmyk cz white

Jak se učila „lučba“ v roce 1869: Štras z Liberce a skoumavky

Z hlubších vrstev země, kde hmoty uhelnaté rozkládají se ustavičně na některých místech, vystupují na den proudy kyseliny uhličité, as jako prýští se prameny vody. Vyhrabou-li se, zejména v krajinách sopečných, díry poněkud hlubší, vyniká z nich onen plyn hlučně. Proto hromadí se často na dně studnic (povětří mrtvé), v dolech, a bývá i tam původem nešťastných příhod. U Neapole jest tak zvaná jeskyně psí, v níž kyselina uhličitá, ze země se prýštící, skládá vrstvu s několik stop vysokou. Lidé stojí a jdou tam pohodlně, majíce tělo vzpřímené, avšak psy udušují se hned v ní.

JAHN, Jiljí Vratislav. Chemie čili lučba. 2., opr. a rozmn. vyd. Praha: I. L. Kober, 1869. S. 55.
Představte si hodinu chemie v době, kdy se zkumavce se říkalo skoumavka a hliník byl vzácným kovem na výrobu vědeckých přístrojů. Přesně do takové doby nás zve učebnice Chemie čili lučba z roku 1869, kterou sepsal Jiljí Vratislav Jahn. Kniha plná dobových dřevorytů, barvitých přirovnání a praktických rad ukazuje, že už před více než sto padesáti lety měla výuka chemie v českých zemích vysokou úroveň – a překvapivě úzké vazby na Liberecko.

Od libereckého štrasu po plynové lampy

Severní Čechy v Jahnově učebnici slouží jako ukázkový příklad vyspělého průmyslu. Při výkladu o sloučeninách olova a výrobě skla autor přímo vyzdvihuje slávu regionálního sklářství a bižuterie:
„Čisté, silně lesklé, barvené sklo olovnaté slově stras [štras] a slouží k tak řečeným nepravým drahokamům (jichž dělá se mnoho a velmi krásných v okolí Turnova a Liberce) a k dutým č. foukaným perlám skleněným.“
Jahn přibližuje také ekonomický význam českého křišťálového skla, které tehdy zaměstnávalo kolem 50 000 dělníků ve 115 hutích a 110 brusírnách. Liberec se v učebnici objevuje i jako jedno z prvních českých měst se zavedeným plynovým osvětlením – po boku Prahy, Smíchova, Karlína, Chebu či Plzně. Z textu se dozvíme dobový ceník: zatímco v Praze stálo 1 000 krychlových stop svítiplynu 3 zlaté a 75 krejcarů a ve Vídni 4 zlaté, v Liberci si obyvatelé připlatili a zaplatili 5 zlatých a 25 krejcarů.

Regionální stopu doplňují zmínky o léčivých minerálních pramenech v Lázních Libverda, o továrně na sodu v Ústí nad Labem či o dýmavé kyselině sírové (oleu), kterou Jahn s hrdostí označuje za „nález průmyslu českého“.

Pokusy se „skoumavkou“ a kyselina jako rozpálené máslo

Pro budoucí učitele chemie, které připravuje i naše katedra, je Jahnova učebnice inspirativní především svou didaktickou názorností. Autor dobře věděl, že abstraktní pojmy je nutné ukázat na jednoduchém experimentu. Rozdíl mezi mechanickou směsí a chemickou sloučeninou tak vysvětluje zahříváním síry a rtuti ve „skoumavce“, při němž ze šedého prášku vznikne zářivě červený rumělkový sublimát.

Stejně pečlivě dbá na bezpečnost v laboratoři. Dnešní poučku „kyselinu lijeme do vody, nikdy naopak“ podává tak plasticky, že si ji studenti museli zapamatovat na celý život – nalití vody do koncentrované kyseliny sirkové přirovnává k nalití vody do rozpáleného másla, kdy směs prudce vzkypí a vystříkne do okolí.

V učebnici nechybí ani pokusy, které dodnes patří ke zlatému fondu školních demonstrací:
  • Tančící draslík: Kousek draslíku vhozený na vodu se vznítí fialovým plamenem a krouží po hladině.
  • Chemická harmonika: Hořící vodík v úzké skleněné trubici rozezní tóny díky rychlému sledu drobných explozí.
  • Neviditelný inkoust: Roztok chloridu kobaltnatého zanechá na papíře neviditelné písmo, které po zahřátí zmodrá a po vychladnutí opět zmizí.
  • Marshova zkouška: Citlivý důkaz arsenu pomocí vzniku kovového zrcátka na porcelánové misce.

Kyselina uhličitá rozpouští se ve vodě, udělujíc jí chuť příjemně občerstvující, slabě nakyslou. Veškerá voda, kteráž nalézá se v přírodě, má v sobě trochu kyseliny uhličité. Setkají-li se však v zemi proudy kyseliny uhličité s vodou, pohltí tata značnou částku oné a slove pak kyselka (Saeuerling), jako na př. voda z Františkových lázní, Bilínská, Libverdská, Raděšovská a j. v. Rovněž jest obsažena kyselina uhličitá v mnohých kvašených nápojích, jako v mladém víně, v pivě a ve víně a pivě šampaňském.

JAHN, Jiljí Vratislav. Chemie čili lučba. 2., opr. a rozmn. vyd. Praha: I. L. Kober, 1869. S. 55.

Když se tvořilo české názvosloví

Četba učebnice z roku 1869 je zároveň cestou ke kořenům odborné češtiny. Jahn v historickém přehledu oceňuje zásluhy Jana Svatopluka Presla, Josefa Jungmanna a Vojtěcha Šafaříka, kteří položili základy českého chemického názvosloví a zavedli dodnes používané koncovky podle mocenství prvků (-natý, -itý, -ičitý, -ový, -ičný). Mnohé výrazy přitom nesou kouzlo své doby – setkáme se tu s kyselinou sirkovou, cinkem, kyslikem či dusičnou ručavkou.

Zajímavý je i tehdejší pohled na složení látek. Jahn pracuje s tzv. rovnomocninami (ekvivalenty), v nichž má vodík hodnotu 1, kyslík 8 a voda se zapisuje jako HO = 9. Zároveň však prokazuje obdivuhodnou vědeckou prozíravost: chemické prvky nedefinuje jako absolutně nedělitelné, ale opatrně je nazývá „hmotami posud nerozloženými“ – tedy látkami, které se vědě dosud nepodařilo rozložit.

Kniha, která sama vypráví o technologiích své doby

Učebnice Chemie čili lučba není jen pasivním popisem reakcí, ale sama o sobě je ukázkou dobového pokroku. Jahn totiž čtenáře upozorňuje, že dřevoryty vytištěné přímo v této knize vznikly pomocí galvanoplastiky – elektrochemického pokovování, jehož domácí sestavení z měděného a zinkového plechu, roztoku síranu měďnatého a měchýřové membrány v knize podrobně popisuje.

Stejně živě přibližuje i tehdejší novinky: počátky fotografie na postříbřených měděných deskách (daguerrotypii) i na skle s využitím sirnatanu sodnatého jako ustalovače, varování před otravami z nekvalitní olovnaté glazury na levném hrnčířském nádobí nebo fascinaci hliníkem, jehož libra tehdy stála kolem 24 zlatých (stejně jako libra sodíku) a využívala se na lehké astronomické a fyzikální přístroje.
Od vydání Jahnovy učebnice se chemie i její výuka proměnily k nepoznání – dnešní studenti na Katedře chemie FP TUL pracují s moderní instrumentální technikou a opírají se o kvantovou chemii. Přesto v téhle více než sto padesát let staré knize nacházíme něco důvěrně známého: přesvědčení, že chemii nejlépe porozumíme tehdy, když ji propojíme s každodenním životem, bezpečným experimentem a příběhy místa, ve kterém žijeme.

V teple 15 °C rozpouští voda sobě rovný objem kyseliny uhličité; při větším tlaku však přijímá více toho plynu do sebe v rovném poměru s tlakem. Na tom zakládá se zřízení rozličných přístrojů k dělání strojených kyselek čili nápojů, majících v sobě kyselinu uhličitou. Velmi rozšířen jest Liebigův džbán, obr. 29., jehož vnitřní zařízení jeví obraz následující. Má dvě oddělení; do horného C (obr. 30.), do něhož vejde se 1 litr, vlije se kapalina kteráž má se nasytiti kyselinou uhličitou; po té položí se džbán vodorovně, otevře se oddělení dolné a dá se do něho 14 grammů dvojuhličitanu sodnatého s trochou vody. Otvor zavře se rychle a džbán postaví se přímo, načež prchající kyselina uhličitá vniká do horného oddělení malými otvory a přehrádky A. Vyplnilať by as čtyřnásobný prostor oddělení tohoto, pročež vzniká znamenitý tlak, kterýž vyhání kapalinu z trubice, otevře-li se tlačením na hornou hlavičku zámyčka, nalézající se v trubici. Když naplňuje se džbán, dlužno vždy nechati nad kapalinou něco vzduchu, jak patrno z obr. 29., jinak by džbán roztrhl se snadno.

JAHN, Jiljí Vratislav. Chemie čili lučba. 2., opr. a rozmn. vyd. Praha: I. L. Kober, 1869. S. 55.

JAHN, Jiljí Vratislav. Chemie čili lučba: dle 16. vydání Schoedlerovy „Knihy přírody“ se zvláštním zřetelem ku poměrům českých škol reálných a gymnasií reálných. 2., opr. a rozmn. vyd. Praha: I. L. Kober, 1869.

Dnešek v historii

15. 11. 1810

Humphry Davy oznámil Královské společnosti prvkem danou povahu chloru.

Davy dokázal, že chlor je samostatný chemický prvek a nikoli sloučenina obsahující kyslík, čímž vyvrátil Lavoisierovu teorii kyselin.

Další informace na Wikipedia.org